Ahojky, zdravím všechny, kteří se dostali na mé stránky, jsem naprosto normální žena, která má málo dětí ( jen čtyři ) a tudíž si myslím, že se můj život a sním vše spojené odehrává celkem samo. Jsme action rodina se spousty zájmů, omylů, radostí a starostí. Nakonec se o tom budete moci přesvědčit po přidání dalších informací. Nyní záleží jen na Vás...
Děti
Opět jsem se dnes probudila do krásného slunečného dne, podívala jsem se vedle sebe, manžel vstal opět minimálně o půl hodiny dříve. Vyvedl ven naše dvě psí slečny a nakrmil naší drobotinu. Jsme fandy do papoušků, nejdříve to byla má záležitost, ale s nástupem po 15 letech do práce, jsem toho času měla stále méně. Nakonec jsem zjistila, že ho ptačí drobotina má stejně ráda víc jak mne.
Vychutnávám si svou dovolenou i když je taková pracovanější. Markétka mi začala chodit do první třídy. Několik dnů se to neobešlo bez slziček, ale nakonec jsme to zvládli. Dokonce je schopna mi i říci, že se do školy těší. Moje nejstarší dcera odešla dřív, než-li jsem já vstala. Je třetím rokem na pedagogické škole. Zatím vše zvládá bravurně. Jára, ten je 15ti letý je v deváté třídě, nemáme problémy z učením. Věřím, že takto dokončí i poslední rok základní školy. Kam že by to chtěl? Již od mala má jasně vytyčený cíl, chce se dostat na přírodovědeckou fakultu a co dál? To se uvidí, přání se nemají říkat všechna. Pavlík? Je to človíček, který k nám byl zavát jeho nedobrovolným osudem. V pěstounské péči ho máme čtvrtým rokem. Navštěvuje 7 ročník základní školy. Nechci se zde o tomto příběhu rozepisovat, nechám si to na později.
Děti jsou hezky uloženy kde mají být a já mám trochu času napsat stereotyp mého dne. Užívám si, užívám si samotu, kde neslyším dětský křik, odmlouvání. Poslouchám své písničky, které se líbí mne. Děti by mi řekli, že poslouchám písničky pro pamětníky. Raději jim neoponuji, vzpomenu si na dobu, kde i já poslouchala ty nej písničky a chudáci mí rodiče kvetli. Pokaždé, když se některý z rodičů ozval a já jako nevychované dítko odmluvila,“ že své děti napomínat nebudu „ věřte, že budete, mi bylo rodiči trpělivě řečeno „ však oni ti to děti jednou vrátí“, jsem se odvláčela hrdě, jak jsem to rodičům pěkně natřela, poslouchat své šílenosti. No a není to tak dlouho co se mi narodila první dcera. Dnes její 17 let, má dva roky moc hodného kluka a dělá stejné šílenosti co já. Je stejně paličatá co já, stejně upovídaná co já, a stejná recesistka co já. A sakra to ten čas utíká, za dvě hodiny jdu pro tu nejmenší. Jak ráda jí naslouchám. Dojímá mne, jak ke mně běží, velký usměv na tváři a já si v té chvíli uvědomím, že to není to miminko, které při narození vážilo 2.800g a meřila
Příjdeme domů, podíváme do notýsku jaké překvapení pro nás připravila pani učitelka. Věřte, že takovou pani učitelku co má Markétka, bych přála všem prvňáčkům. Je velice hodná a hlavně profesionál – kantor. Znám ji dost dlouho a hlavně maminky své zkušenosti řeknou mezi sebou. Dost dobrý základ do budoucna. Po napsání možných úkolů si připravíme společně vše na druhý den. Učím své děti zodpovědnosti a neminulo se mi to účinkem. Ve čtrnáct hodin příjde Pája domů, udělá své povinnosti, ať se to týká školy či domácích prací. O Pavlíkovi můžu z klidným svědomím napsat, že je až moc zodpovědný a příšerně pečlivý. Pavlíku děkuji zato. Holky dost dobře peče buchty a vaří. Okolo půl čtvrté příjde Jára, můžu být slepá ale ne hluchá a poznám, že přišel právě on, hrubým hlasem řekne „Čau“ a odhodí svou tašku do pokoje. Jak já bych mu někdy takovou natáhla. Copak můžu? Neomlouvám jeho i jejich chování, ale raději ať někdy něco udělají proti vůli rodičů, hlavně že jsou zdravé. Jára ten je na práci opatrný, ale pokud ho někdy chytne záchvat šílenosti, uklidí si pokoj, že nestačím mrkat očima. Poslední kdo příjde domů z mých ratolestí je nejstarší dcera. Ta zase tím svým až moc výrazným pozdravem probudí mé mozkové závity a musím poslouchat, která učitelka je zase blbá, co se nedělá podle řádu jejich školy, koho učitelé na škole opět trápily, co holky z klukama… Hodinu běhá po bytě ve věcech v kterých přišla ze školy, začínám být naštvaná, stále se jako chápající matka držím, ale když kolem Vás projde po čtvrté a pokaždé se zastaví před velkým zrcadlem na skříni, mé rodičovské povinnosti vykonávají své. Kouká na mne a po mém dost dlouhém kázání mi má roztomile dospěle se chovající dcera řekne: „ A to jsi to nemohla říct hned? Vždyť jsem to zrovna chtěla jít udělat. „ Jak by jste se v této situaci zachovali Vy? Odcházím ještě víc naštvaná, prohodím asi něco nemilého pro uši mé dcery, protože se to neobejde bez odmlouvání. A pozor, začali štěkat naši psi, všichni zpozorníme.
No jasně, taťka se nám vrátil, byl pomoci kamarádovi obkládá koupelnu. Zaparkuje své auto, zkontroluje drobotinu, proběhne po naší velké zahradě fenky, vrátí se k svému autu a začne ho mít. Muži pozor, můj muž své auto otírá několikrát za den. Tak prosím odveďte své milované od monitoru aby to samé nepožadovali i po Vás. Ze své zkušenosti mohu ženy napsat, že tak často bych své auto stíhala otírat možná tři dny, ale dalších 14 dní bych jen jezdila a říkala, že auto má sloužit mě a ne já být otrokem pro auto. Tím nechci vůbec napsat, že nemám ráda auto čisté. Já se svému autu věnuji tak dvakrát do týdne. Poté příjde manžel domů, zkontroluje v jakém stavu se nachází byt, mezi tím je vše hotové. Jako hodná manželka uvařím kávu a sednu si a poslouchám jaký byl jeho dnešní den. Snažím se i já vylíčit své zážitky z dnešního dne, jaksi se mi to nedaří. Okamžitě začne hovořit opět o své práci. Po tolika letech soužití jsem si i zvykla.
Kluci jsou na počítači a mastí hry nebo chatují z kamarády a kamarádky. Lenka se připravuje na další studijní den, a poté již přes dvě hodiny mluví se svým chlapcem přes mobil, mají suprovej tarif. Co je na tom tak suprového, že Vaše dítě protelefonuje dvě hodiny, které mohla strávit jinak. Ale… nestěžuji si. Děcka se vykoupala, navečeřela. Máme umyté nádobí. Kluci opět u počítače hrají hry, chatují. Nejstarší dcera opět telefonuje, má suprovej tarif. Naše nejmladší za odměnu sedí u počítače a hodinku se mu věnuje. To je paráda, když Vás z rodiny ještě někdo poslouchá, ale jak dlouho? Poté jdu na počítač já, pracuji a snažím se zdokonalit své stránky. Chatuji se spolužáky, kamarády, kamarádkami. Při psaní tohoto blogu jsem utvrzena v tom, že mě tři mé starší děti vlastně ani moc nepotřebují. Ale matkou jsem stále na 100%. Jak zní slova mé mamky, oni Ti to jednou vrátí. Já věřím, že jen v dobrém. Uléhám do postele a přemýšlím, jaký bude ten zítřejší den. Přála bych si více…….
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.
Tato fotogalerie je prázdná.
—————
—————
